Výrobní kapacita je jedním z důležitých aspektů výrobního systému. Kapacita musí odpovídat poptávce. Pokud je poptávka vyšší než kapacita, nebudete zákazníkovi schopni dodat požadované výrobky. Na druhou stranu, pokud je kapacita vyšší než poptávka, pak budete mít spoustu nečinných pracovníků a strojů, což také není dobře. Výrobní kapacita je ve všech případech důležitá!
Jednoduchost je v celkovém objemu výroby
Jedním z nejjednodušších způsobů, jak měřit kapacitu, je jednoduše použít celkový objem výroby za dané časové období. Například, pokud vaše zařízení může vyrábět v průměru 20 tis. kusů za týden, pak vaše celková kapacita je 20 tis. kusů za týden. Nic překvapivého. Můžete také podělit celkový čas celkovým objemem výroby, čímž zjistíte takt linky nebo výrobního systému. Tento takt výrobního systému musí odpovídat taktu zákazníka. Řada odborníků označuje tento čas jako čas cyklový (průměrný, celkový,…), což považuji za matoucí, neboť cyklový čas je časem bez ztrát a takt je čas zahrnující ztráty.
Jaký je náš objem výroby?
Celkový objem výroby by mělo být množství, které můžete reálně vyrobit, a to včetně veškerých časových ztrát z důvodů přetypování, údržby, poruchovosti, chybějících dílů a dalších zpoždění. Proto pro systém pracující na úrovni plné kapacity se jedná o průměrné množství vyrobené v daném časovém období. Pokud však váš systém nepracuje na úrovni plného využití kapacit, nemůžete v takovém případě počítat s celkovým objemem výroby jakožto výrobní kapacitou. Takže pokud jste vyrobili 20 tis. kusů týdně, ale polovinu času vaši lidé nepracovali, pak nemůžete brát 20 tis. kusů týdně jako vaši výrobní kapacitu. Totéž platí, pokud pracuje pouze polovina lidí, zatímco druhá polovina je nečinná, nebo když se snažíte zbylý čas vyplnit prací na sekundárních úkolech.
Takže v případě, že polovina vašich lidí nemá co dělat, ale současně se vyrobí 20 tis. kusů týdně, byste předpokládali, že výrobní kapacita je dvakrát vyšší, tzn. 40 tis. kusů týdně. To však s největší pravděpodobností není pravda. Není-li dostatek práce, lidé automaticky pracují pomaleji než obvykle, tudíž by vaše celková kapacita byla pravděpodobně více než 40 tis. kusů za týden. Mohlo by to být o 30 nebo i o více procent více, ale je to těžké odhadnout. Nejlepším způsobem je dosáhnout plně vytíženého systému a spočítat výkon během daného období.
Další možností je výpočet celkového objemu výroby. V některých závodech se používají systémy předem určených časů, jako MTM nebo REFA, pro výpočet času, který zaměstnanec potřebuje pro provedení úkolu. V jiných závodech se používá cyklový čas podělený odhadovaným OEE. Dále je také možné využít simulace. Obecně vzato však nejsem velkým zastáncem těchto metod, jelikož jsou příliš nepřesné, aby poskytly dobrý odhad. Pokud máte již funkční závod, použijte reálná čísla během období, kdy se vyrábí na plný výkon.
Samozřejmě, pokud ještě nemáte závod vybudován, nemáte co měřit. Pokud například stavíte nový závod, děláte restrukturalizaci linky nebo obecně vzato plánujete výrazně změnit váš výrobní systém, můžete otestovat kapacitu až po instalaci a pak ji navýšit. Pokud potřebujete znát kapacitu předem, musíte ji vypočítat. Mějte však na paměti, že se jedná o nepřesný přístup. Pokud už máte nějaký podobný závod vybudován, využijte předchozí zkušenost při určování kapacity závodu nového.
Předpoklad pracovní doby
Pracovní doba během časového období by měla být podobná. Kapacita se bude lišit v závislosti na tom, kolik směn denně využíváte. A samozřejmě platí, že pokud pracujete déle, můžete produkovat více. Tento předpoklad obvykle není problém. Každý předák, který za něco stojí, zřejmě pochopí, že během dvou směn dokáže vytvořit dvojnásobek, než by zvládl udělat za jednu směnu. Z hlediska praxe tomu tak obvykle opravdu je, i přestože výroba během jedné směny nemusí být nutně stejná jako během směny druhé. Například některé noční směny mohou být mnohem produktivnější, protože nikde kolem není žádný manažer, který by jim narušoval práci. Na druhou stranu mohou být v jiných závodech noční směny i méně produktivní, protože nikde kolem není žádný manažer, který by na všechno dohlížel a dbal na to, aby lidé pracovali.
Pokud nemáte žádné podrobnější údaje, předpokládá se, že mezi pracovní dobou a objemem výroby je lineární vztah. V případě směny trvající 7,5 hodiny během pětidenního pracovního týdne pak máme k dispozici 37,5 hodiny pro jednu směnu. Ve vzácných případech jsem viděl, že v závodech očišťují čas směny o čas údržby nebo přetypování. Je možné to tak udělat, ale není nezbytně nutné. Musíte si ale dát pozor na to, že pokud vyrobíte 20 tis. kusů týdně bez údržby, pak vaše kapacita na čtyři týdny je 80 tis. kusů, opět bez údržby. Obě strany rovnice musí mít stejné předpoklady pro danou dobu. Pokud vypočítáte kapacitu během dvousměnného týdne bez započítané doby údržby a poté ji budete chtít použít na dvousměnný týden s údržbou, budete na zcela jiných hodnotách, takže se to snažte dělat jednoduše.
Předpoklad náročnosti práce
Druhý předpoklad, který se však často přehlíží, je náročnost práce na jeden dílec. Náročnost by měla být u všech dílů podobná. Pokud máte kapacitu 20 tis. kusů týdně, lze předpokládat, že každý kus trvá přibližně 1/20000 pracovní doby během daného týdne. Pokud však máte nějaké nenáročné díly a současně i nějaké těžké díly, jejichž výroba spotřebuje hodně práce, pak je jednoduše nemůžete dávat dohromady.
Pokud vaše produkty mají zcela jinou pracovní náročnost, výpočet se stává mnohem složitějším. A ve skutečnosti jsou obvykle příliš složité pro vyšší management. Pokud se vás šéf zeptá na kapacitu v dalším týdnu a vy mu řeknete, že 5 000 velkých nebo 30 000 malých nebo něco mezi tím v závislosti na tom, jak to namícháme, tak se asi kariérního postupu jen tak nedočkáte. Naštěstí můžete předpokládat podobný mix výrobků. Pokud jste zjistili kapacitu při určité kombinaci výrobků s vysokou a nízkou náročností, pak tento předpoklad o kapacitě platí, pokud máte podobný výrobkový mix. Pak už je mnohem snazší říct šéfovi, že vyrobíte 20 tis. kusů a současně budete předpokládat podobný mix výrobků.
Celkově vzato se často snažím držet předpokladu podobného mixu nebo podobné časové náročnosti, abych si usnadnil práci. Pokud však nemohu tyto předpoklady naplnit, jsem nucen k tomu zvolit náročnější přístup.
Náročnější přístup: přesnější avšak pracný
Pokud se nelze spolehnout na uvedené předpoklady, musí se kapacita vypočítat na základě individuálního mixu. K tomu budete potřebovat takt systému pro hlavní produkt (nebo skupiny produktů) procházející výrobním systémem. Jinými slovy, budete potřebovat znát průměrnou dobu mezi výrobky, jak pro nenáročné kusy, tak i kusy mnohem náročnější, a to včetně ztrátových časů.
Než začnete počítat takty pro každý jednotlivý produkt, pokuste se je seskupit do skupin s podobnou časovou náročností. Je to pak mnohem jednodušší. Sice trošku zvýšíte nepřesnost výpočtu, ale k menším nepřesnostem dojde tak jako tak kvůli fluktuacím mezi jinak stejnými týdny.
Poté je nutno vypočítat takt každé skupiny. Jaký je průměrný čas mezi dokončením kusů, a to včetně všech ztrát? Předpokládejme, že malé kusy jsou hotové v průměru každých 5 sekund a ty velké každých 20 sekund. Pak zvolíte dva objemy výroby, které když vynásobíte danými takty, zjistíte celkový pracovní čas. Například byste mohli vyrobit 15 tis. kusů malých za 20,8 hodin a využít zbývajících 16,2 hodin pro výrobu 3 tis. kusů velkých, nebo vyrobit 25 tis. kusů malých a 500 velkých, opět za celkových 37,5 hodiny. Tímto způsobem můžete vypočítat kapacitu pro každý mix výrobků.
Při výpočtu taktu pro jednotlivé skupiny produktů nezapomínejte, že jsou výrobní systémy v průběhu času výrazně ovlivňovány fluktuacemi. Stačí narazit na špatný okamžik a výsledky budou dosti odlišné od těch během těch lepších chvilek, což stejně tak platí i u odhadů kapacit. Snažte se získat co možná nejvíce dat z výroby. A nezapomeňte do výpočtu zahrnout všechny ztráty.
Pokud nemůžete práci vůbec změřit…
Někdy máte produkty (nebo služby), které se z hlediska pracovní (časové) náročnosti značně liší. Dále se mohou vyskytnout různá „překvapení“, která způsobují jisté nepředvídatelnosti (změny v návrhu, nefunkční produkt, složitá výroba…). Celkově si nikdy nemůžete být zcela jisti, že o pracovní náročnosti svých výrobků víte úplně všechno. Pak už jen můžete zkusit své výrobky nějakým způsobem standardizovat, i když je to často složité.
Pokud vám chybí spolehlivé údaje o pracovní náročnosti, nejlepším přístupem je obvykle odborný odhad. Jak jistě víte, odborný odhad je odhadem někoho, kdo má alespoň nějakou znalost daného systému. A i když to může být poněkud nepřesný odhad, u některých produktů to může být jediný způsob, jak odhadnout pracovní náročnost, a tím i výrobní kapacitu. A nutno podotknout, že byste současně měli mít nastaven i horní limit množství výrobků nebo množství práce v systému. Tento limit změní váš výrobní systém směrem k tažnému systému řízení.
Shrnutí
Doufám, že to nebylo příliš zmatečné. Každopádně platí, že výpočet podle typu produktu je mnohem složitější. Osobně dávám přednost předpokladům o podobných výrobcích nebo podobném sortimentu výrobků. A i když se jedná o hraniční řešení, preferuji dát se jednou z těchto cest, než abych se řešil potíže se získáváním údajů o konkrétních produktech, včetně všech ztrát. Bohužel se tomu občas nedá vyhnout. V každém případě jděte přizpůsobovat vaše kapacity požadavkům zákazníků a nezapomeňte při tom zlepšovat vaše procesy!
Přeloženo z příspěvku: What Is Your Production Capacity?
Autor: Prof. Dr. Christoph Roser
Přeložil: Pavel Ondra