Může se stát, že potřebujete součástku nebo produkt ze skladu, a budete mít skladem víc než jeden kus, resp. balení. Který kus vyberete? Chci vám představit několik strategií pro rozhodnutí se o výběru položky z většího počtu skladem. Nejznámější z nich je FIFO, ale existuje více možností.
Poptávka po položce může být třeba jako objednávka od zákazníka nebo požadavek od stroje, který potřebuje součástky, aby mohl pokračovat v práci. V každém případě potřebujete součástku nebo produkt, přičemž tuto položku máte v podstatě okamžitě k dispozici, pravděpodobně někde ve skladu. Pokud máte pouze jednu položku (nebo pouze tolik, kolik potřebujete), pak je pravidlo jednoduché: vezměte to, co máte, protože nemáte jinou možnost. Pokud však máte více zásob, než potřebujete, musíte si vybrat, kterou položku z nich chcete vzít. Zde musíme rozlišovat dvě základní situace:
- Máte (téměř) neomezenou kapacitu: Může se jednat o situaci, kdy jste schopni na místo potřeby dodat ze skladu mnohem větší objem položek než je aktuální potřeba. V takovém případě můžete dodat cokoli, co je potřeba, pokud to máte na skladě. Otázkou je, jaké produkty dodat, jinými slovy, pokud jsou potřeba tři kusy typu A, a vy jich máte deset skladem, které tři z těch deseti dodáte?
- Máte omezenou kapacitu: Častý příklad výrobního procesu, kdy nemůžete dodat všechno najednou v jeden moment, ale musíte vytvořit sekvenci pro výrobu. Musíte se podívat nejen na konkrétní položku, která je aktuálně potřeba, ale také na všechny položky, které musí projít procesem, jinými slovy, pokud jsou potřeba tři kusy A, pět typu B a jeden typu C, s kterým začnete? Na tuto problematiku se podívám v příštím příspěvku.
FIFO
FIFO (first in, first out; první dovnitř, první ven) je asi nejznámější metoda. První položka, která vstoupila do skladu, je tou první položkou, která bude odebrána, takže položka, která čeká ve skladu nejdéle, se vždy vezme jako první. Položky se ve skladu udržují v pořadí, ve kterém do něj dorazily. Pokud dojde ke změně designu, starší položky se odeberou jako první. Tato posloupnost rovněž zabraňuje tomu, aby položky stárly mnohem rychleji než ostatní. Na jednu stranu FIFO pracuje s náhodným přístupem, což znamená, že můžete kdykoli odebrat jakoukoli položku, ale na stranu druhou, což je výhoda, pracuje také se sekvenčním přístupem, takže můžete odebrat položku pouze tehdy, když je odebrána položka v pořadí před ní. Výhodou je i to, že díky návrhu skladových prostor donutíte zaměstnance, aby vždy vzali další položku z FIFO fronty. Nejedná se o vyložené vynucení, ale samotným návrhem bude prostě jednodušší vzít další položku místo toho, abyste přeskočili několik položek a vzali jinou v pořadí. Často se s tím setkáte v supermarketu. Materiál je vždy doplňován zezadu, takže „nejstarší“ položky jsou vždy vpředu.
LIFO
LIFO (last in, first out; poslední dovnitř, první ven) je přesným opakem FIFO. Vždy odeberete položku, která strávila ve skladu nejkratší čas. Velkou nevýhodou je, že ty nejstarší položky stále stárnou, až jim nakonec vyprší lhůta pro bezpečné použití. Proto je LIFO ne zcela vhodnou strategií, takže pokud se tomu můžete vyhnout, LIFO nepoužívejte. Používá se pouze v případě, že jste k tomu nuceni přímo charakterem skladu, jinými slovy, abyste získali přístup k nejstarší položce, musíte nejprve odstranit všechny ostatní. Běžným příkladem jsou hromady sypaných materiálů, jako uhlí nebo písek. Materiál na samém dně hromady je nejstarší. Abyste se k němu dostali, museli byste odstranit veškerý materiál nad ním. Dalšími příklady jsou stohované materiály (např. krabice na sobě) nebo skladovací místa, která jsou přístupná pouze z jedné strany (např. hromadné skladování potravin). A pokud jste vaším skladem nuceni k využívání LIFO, využijte alespoň vícero LIFO front pro stejné položky tak, abyste každou frontu čas od času zcela vyčerpali a předcházeli tak nadměrnému stárnutí položek.
FEFO
FEFO (First expiry, first out; první expiruje, první ven) metoda vás bude nutit, abyste sledovali expirační lhůtu pro bezpečné použití položek. Strategií je vždy odebrat materiál s nejčasnějším datem expirace. Tato strategie vyžaduje úložný prostor s náhodným přístupem nebo alespoň hodně pohybujícího se zboží kolem, abyste se dostali k požadované položce s nejkratší expirační lhůtou. U nejodolnějších položek to není nutné. Pokud však pracujete s položkami podléhajícími rychlé zkáze, může pro vás mít tato metoda dokonce i mnohem lepší variantou než FIFO. Pokud vyrábíte jogurt, můžete vyrobit šarži z velmi čerstvého mléka a pak druhou šarži z o něco méně čerstvého mléka. I když je druhá dávka novější, z hlediska data či času výroby, můžete jí dát dřívější datum expirace. Dle FEFO by se tato druhá šarže měla prodat před první šarží, protože její lhůta vyprší dříve. Celkově tedy budete moci zákazníkovi prodávat čerstvější produkty a prodlužovat jejich trvanlivost. Je to však dávno na úkor dodatečného úsilí o nastavení a sledování data expirace.
FEMAL
FEMAL (First Expiry Minimum Available Lifetime) je obdobou metody FEFO, jelikož taktéž první odebíráte položky, které mají nejkratší dobu expirace, ale s tím rozdílem, že tato doba expirace musí vyhovovat zákazníkovi a jím stanoveným limitům. Kromě toho existuje ještě další mírně upravená varianta, kdy je doba expirace závislá na použití položky u zákazníka. Příkladem může být polymerní pryskyřice, která při skladování při -18°C vydrží 6 až 12 měsíců, ale při skladování při 21°C už jen pouze 4 až 30 dní. Vrácení do chladu z teplejšího skladovacího prostředí celkově zkrátí dobu expirace. V takovém případě může být řeč o metodě FESAL (First Expiry Shortest Ambient Lifetime), kdy dochází k aktualizaci expirace na základě předchozího zacházení s položkou.
HIFO
HIFO (nejvyšší dovnitř, první ven) využijete v případě, že jste nakoupili, vyrobili nebo jinak získali identické položky za různé náklady a nejprve použijete tu položku nejdražší, za nejvyšší cenu. A jakou že to má výhodu? Žádnou! No vážně to nemá žádnou výhodu! Nevýhodou této metody je, že postrádá všechny výhody FIFO nebo FEFO. Naštěstí je tato metoda velmi vzácná. Dělá se jen z účetních důvodů. V závislosti na tom, jak pracujete s účetnictvím, může na papíře lépe vypadat, že jste se nejdřív zbavili těch nejdražších položek. Můžete tím papírově snížit hodnotu skladových zásob. Ve skutečnosti má spíš jen nevýhody, i když papírově to může vypadat dobře.
LOFO
LOFO (Lowest in, first out) je naprostým opakem metody HIFO, což znamená, že ty nejlevnější položky využíváte jako první. Používá se velmi zřídka, a to jen pokud chcete zvýšit účetní hodnotu zásob. Celkově lze říci, že zatímco HIFO je vzácné, LOFO je spíš jen teoretické, abychom věděli, že tady ta možnost existuje, bez ohledu na to, jak moc hloupá možnost to je.
První nalezená
Tato poslední strategie ve skutečnosti není strategie, ale běžný přístup, se kterým se v praxi často setkáte. Potřebujete položku? Vezměte tu první, kterou najdete! Pokud máte položky alespoň nějak zorganizovány, můžete ji najít celkem rychle. V opačném případě to může vyžadovat jisté hledání, dokud položku někde nenajdete. K této „strategii“ dochází celkem běžně, pokud neexistuje v podniku nějaká skutečná strategie. Postrádá všechny výhody FIFO nebo FEFO a ukázkou zanedbaného managementu.
Pokud bychom si to měli shrnout – pokud nevíte, co používat, použijte FIFO. Alternativně můžete u položek podléhajících rychlé zkáze použít FEFO. Drž se dál od ostatních metod, pokud k nim nejste podmínkami vašeho výrobního systému přímo nuceni. Teď již můžete jít, objednejte si nějaký ten materiál a zlepšujte vaše procesy!
Přeloženo z příspěvku: Delivery Sequences: FIFO, LIFO, and Others
Autor: Prof. Dr. Christoph Roser
Přeložil: Pavel Ondra