Minule jsme se společně podívali na dodací sekvence, mezi které patří FIFO, LIFO a jiné další sekvence. Dnes se podíváme na jednoduché výrobní sekvence, v rámci kterých je nutno brát v potaz omezenou výrobní kapacitu. A když nejste schopni vyrobit všechny položky najednou, potřebujete vytvořit sekvenci, s jejíž pomocí všechno zpracujete, jak je potřeba. Což je obvyklé u většiny výrobních systémů. Nejprve se začíná s jednou položkou, a jak položka postupuje systémem, začne se zpracovávat více položek. Dalším méně obvyklým příkladem by bylo nákladní vozidlo, loď nebo letadlo. Někdy totiž nelze najednou dodat všechno, co chcete (kvůli omezené kapacitě transportu) a tak některé položky musejí počkat na další transport. Prostě máte omezenou kapacitu. Oproti tomu kapacita skladu obvykle převyšuje poptávku zákazníků, a proto mají sklady častěji mnohem větší kapacitu, než je potřeba.
FIFO a FCFS
FIFO a FCFS (first come, first served; první příchozí, první obsloužen) jsou sice dvě sekvenční metody, dva názvy, které ale v podstatě znamená to stejné. Požadavky jsou zpracovávány v pořadí, v jakém dorazí, stejně jako jsou lidé v supermarketu obslouženi na pokladně v pořadí, v jakém dorazili do fronty. Jedná se o vynikající přístup k sekvencování materiálu mezi procesy dle principu toku. Udržování sekvence usnadňuje hledání a řešení problémů a provádění změn. Princip FIFO jde celkem snadno vnutit vašemu systému, protože pokud je pro pracovníka nejjednodušší odebrat ze zásobníku hned tu první položku, učiní tak, protože nemusí brát žádnou další, která je schovaná za ní. FIFO je páteřním prvkem pro nastavení toku. Pouze na vybraných místech, jako na začátku procesu a v supermarketech, bude sekvence definována a může být změněna, ale i v těchto případech lze použít FIFO. V supermarketu se Kanban karty mohou vrátit do procesu přesně v tom pořadí, v jakém byly položky vyjmuty a na začátku procesu byste zase mohli zpracovat požadavky přesně v tom pořadí, v jakém dorazily. Čisté FIFO však nemusí vždy dávat smysl, a to zejména u výroby na objednávku nebo v době potenciálního vyčerpání všech zásob. Alespoň občas tedy můžete chtít změnit stanovené sekvence a pořadí položek. V takových případech existuje několik jednoduchých alternativ.
EDD (Earliest Due Date)
Ze zásobníku požadavků ke zpracování se stanoví sekvence na základě data dokončení. Vyhodnocují se všechny požadavky vzhledem k pracovnímu fondu a kapacitě, porovná se jejich datum dokončení a nejprve se zpracuje požadavek s nejčasnějším datem dokončení, poté druhý nejčasnější datum a tak dále. Tento princip je užitečný, pokud se pořadí požadavků a pořadí termínů výrazně liší. Požadavky se zařadí do sekvence tak, aby se zajistilo, že budou zakázky připraveny k dodání přesně dle potřeby zákazníka.
Aby to fungovalo, musíte znát datum dokončení všech požadavků v systému a také mít způsob, kterým zajistíte, že budou požadavky zařazeny a zpracovány dle tohoto data. Pokud máte požadavky třeba v Excelu, jednoduše je seřadíte dle data dokončení. Pokud by se však pracovník měl stále dívat na nějaké papíry o různých položkách a měl hledat informace tímto stylem, promarní spoustu času. A další podmínkou pro funkčnost tohoto principu je dosažení přibližně stejného času dokončení zakázky, jinými slovy, aby zpracování položek trvalo přibližně stejně dlouho.
SPT (Shortest Processing Time)
SPT je založeno na určení celkové (odhadované) doby zpracování každého požadavku, abyste viděli, kolik minut (nebo hodin) práce potřebuje každý požadavek ke svému dokončení, a následném sestavení sekvence od nejkratší doby zpracování. Výhodou je, že se materiál rychle dostane ven z procesu. Začnete těmi kratšími úkoly, které budete mít rychle za sebou a takhle postupujete dál a dál, požadavek po požadavku. Výsledný efekt z rychle dokončeného požadavku však moc dlouho nevydrží, protože jakmile dokončíte požadavky s krátkými procesními časy, začnete se zadrhávat s požadavky, které budou trvat mnohem delší dobu. Celková doba dokončení zakázek se víceméně nezmění, protože co pomyslně ušetříte u rychle zpracovaných požadavků, to naberete u těch složitých. A když zohledníme, že do systému přicházejí stále nové a nové požadavky, i s kratšími časy zpracování, tak se tam ty s dlouhými časy zpracování mohu udržet hodně dlouho, a to je velká nevýhoda. Sice rychle uspokojíte zákazníky jednodušších dílů a menších zakázek, ale zanedbáte potřeby zákazníků složitější součástí. Osobně doporučuji SPT nepoužívat.
ODD (Operational Due Date)
ODD využívá pokročilejší metody plánování k určení toho, kdy nejpozději musí být úloha v procesu zahájena, aby byl dodržen termín dokončení. ODD je často založeno na ERP systémech. Určení termínu zahájení vychází zpětně od data dokončení, a to včetně zohlednění odhadů doby zpracování, čekacích dob, vyrovnávacích úkolů a pojistného času. Sekvence je pak stanovena individuálně pro každý proces nebo skupinu procesů na základě odhadu, kdy požadavek musí projít touto skupinou procesů, aby byl dodržen termín dokončení. Takový způsob sekvencování může mít přehled o celém výrobním systému a dokonce i magicky určit vhodnou posloupnost. Může to však také stejně magicky pokazit. Osobně jsem s takovými systémy opatrný. Mohou fungovat, ale také mohou nadělat nepořádek. Další vadou této metody je, že zpracování požadavku může být zahájeno mnohem dříve, než je to nutné, a to jen proto, že je k dispozici kapacita. Každopádně k tomu bude potřeba ERP systém nebo alespoň opravdu dobrá datová základna, třeba i na papíře.
MODD (Modified Operation Due Date)
MODD se používaná jako označení pro řadu různých technik sekvencování na základě provozní doby dokončení. Tyto metody upravují (modifikují) metodu ODD s pomocí dalších podmínek a hledisek, aby se zlepšila kvalita plánování. Jeden z přístupů MODD používá hlavní sekvenci z ODD, ale požadavku se určí zpoždění, čímž se prodlouží doba zpracování až do termínu dokončení. V tomto případě má nejkratší doba zpracování (SPT) zpožděných požadavků přednost před pravidlem ODD.
Umělá inteligence
Plánování je složitý úkol a minulost nám ukazuje, že zakomponování lidského faktoru do procesu plánování dokáže nejednomu zachránit den a oddálit zpoždění. Přestože systémy umělé inteligence dosud nejsou zcela běžné, začínají se používat, učí se složitosti konkrétních výrobních systémů a dávají návrhy, kdy co dělat. Stále se vyvíjí a časem možná budou běžné. Uvidíme.
Největší řvoun
Další „strategií“, která opět vlastně není žádnou strategií, je jednoduše poslouchat toho, kdo dělá největší hluk. Když zavolá zákazník a začne si stěžovat, dostane prioritu. Když zavolá šéf a začne řvát, pravděpodobně přepracujete plán včetně sekvencí. S touhle „strategií“ to nebude tak horké, jak to může vypadat, ale pravdou je, že hodně závisí na vašem pracovním prostředí, takže se jí možná nevyhnete, pokud si budete chtít zachránit kariéru.
Složitější strategie sekvencování
Výše uvedené jsou pouze výběrem jednoduchých strategií sekvencování. Existují mnohem složitější strategie pro optimalizaci výroby. Můžeme například optimalizovat časy přetypování, použít vyrovnání, využívat priorizaci, zakomponovat princip Just in Sequence anebo vybalancovat pracovní vytížení. Teď již můžete jít, spravujte svůj výrobní plán a zlepšujte vaše procesy!
Přeloženo z příspěvku: Production Sequences: FCFS, EDD, and Others
Autor: Prof. Dr. Christoph Roser
Přeložil: Pavel Ondra