Ricardo Semler – Podivín: Příběh nejneobvyklejšího pracoviště světa
Kniha „Podivín“ od Ricarda Semlera je ve své podstatě velmi zajímavě sepsaný příběh (možno označit i jako životopis s myšlenkami a postoji) muže, samotného autora knihy, který se společně se svou firmou Semco, kterou převzal po svém otci, vydal na cestu za svobodou práce a svobodné firmy. Cesta to však nebyla lehká, protože k jejímu směru vedly okolnosti následované po převzetí firmy, jelikož se jeho pracovní život stal hektickým a zdravotně mu to vůbec nedělalo dobře. Díky těmto a dalším okolnostem a skutečnostem nebylo dále možné firmu vést dosavadním způsobem a tak došlo k přehodnocení jeho přístupu jak k životu samému, tak samozřejmě i k podnikání a vedení firmy.
„Tato knížka je vlastně pohádka, která nastavuje zrcadlo podnikatelskému myšlení.“
Kniha se zaobírá příběhem přerodu systému podnikání výrobní firmy Semco z klasického direktivního stylu řízení ve formě pyramidové hierarchie na nejneobvyklejší pracoviště světa (jak už samotný podtitul napovídá), a to vlastně od samotného základu. Původní firma tak byla transformována na diametrálně jinak vedenou firmu bez hierarchie, která je mnohem svobodnější a je přezdívána jako „nejneobvyklejší pracoviště světa“. Jde totiž opravdu o nejneobvyklejší pracoviště, protože je zde větší svoboda dána větší mírou benevolence, autonomie a volnosti, jelikož si sami zaměstnanci rozhodují o věcech, které jsou jinak v mnoha firmách podřízeny řadě dokumentů, směrnicím, instrukcím, předpisům a pravidlům, stejně jako i manažerům a radám či představenstvům, kteří tyto oblasti rozhodování a dokumenty mají ve své kompetenci a mají tendence neustále zasahovat svým jednáním do chodu firmy, což se děje celkem běžně a není to nic neobvyklého. Všechny nadbytečné výhody a privilegia jsou odbourána. Lidé v Semcu si určují, co budou dělat (např. výrobní plán), kdo je bude řídit, kdy, kde a v jakém prostředí to budou dělat (např. někde venku, v kavárně, doma, apod.), kdo bude v jejich týmu a v neposlední řadě i za kolik to budou dělat. Ani přesčasy se neřeší, nikdo není kontrolován. Zaměstnanci si sami nastavují své cíle a vedení si dokonce stanovuje i vlastní mzdu, bez nějakých bariér. Dělají svou práci rádi. A spokojený zaměstnanec dělá spokojeného zákazníka.
„Zajímavý je manažer prodeje. Celé hodiny si čte noviny a ani se nesnaží vypadat zaměstnaně. Návštěvy tím docela vyvádí z míry.“
Semler v rámci firmy odstranil všechny komplikující dokumenty, stejně jako i manažerský aparát, čímž vznikla svoboda a příležitost pro zaměstnance v oblasti rozhodování o firmě, čímž poukazuje na to, že lze mít firmu bez centrálních dokumentů, směr a pravidel, a přesto může být firma schopná života a úspěšná. Všechna ta pravidla totiž omezují pružnost a uspokojují samolibost, a proto v Semcu žádné nejsou, aby měli všichni otevřenou mysl. Byla potlačena i samotná hierarchie firmy a je zde ukázáno, že firmu lze uzpůsobit tak, aby si zaměstnanci mohli sami rozhodovat, tzn. nechat řízení firmy v jejich rukou a přestat je tak razantně kontrolovat. A pokud se rozhoduje o něčem velikém, např. o koupi jiné firmy, tak v rámci firmy hlasuje každý, kdo chce.
„Kontroly jsou minulostí a současně známkou neschopnosti. Teď jste volní.“
Tento závratný přerod firmy dokáže vytvořit mnohem spokojenější firmu, ve které budou lidé mnohem lépe a rádi pracovat a která je tak díky svobodě a volnosti mnohem tvořivější a výkonnější, což se následně projeví v oblasti inovací, které tak mají mnohem lepší půdu a základy pro svůj vznik, vývoj a samotnou realizaci myšlenek. Podivín je tak o příběhu jednoho z nejodvážnějších experimentů v oblasti firem. Tato kniha je velmi čtivě a vtipně napsaná, takže se u ní rozhodně nikdo nebude nudit. Není to žádná strohá, táhnoucí se, nudná a nic neříkající publikace plná pouček a návodů. Kniha totiž neposkytuje, jako některé jiné knihy s podobnou tématikou, nějaké metody co a jak dělat, ale je zde důležitá myšlenka té celé realizace, celého toho konání, které vedlo Semlera a jeho Semco od toho, co bylo, k tomu, co je (tedy vzhledem k aktuální situaci spíš bylo, jelikož dějově kniha nepokračuje až do dnešní aktuální doby). Určitě lze knihu doporučit všem podnikatelům a manažerům, kteří chtějí dosáhnout něčeho víc a zajistit lepší prostředí ve firmě pro zlepšení výkonu. Po přečtení se mnoho lidí už na svět firem, jejich řízení a práce v nich nedokáže podívat stejně jako dřív, a ono se není čemu divit, když tato kniha dokáže razantním způsobem změnit úhel pohledu člověka o vedení firmy a lidí v ní. Podivín je prostě velmi inspirativní kniha zpracovaná poutavou a zábavnou formou. Pro názornost je zde hned několik příkladů inspirativních a zajímavých myšlenek, kterých je v knize celá řada:
- Recepci lze mít i bez recepční a kanceláře bez asistentek. Oboje není nezbytně nutné. Pro návštěvy si všichni chodí sami, všichni si všechno zařizují sami.
- Parkování u firmy nemusí mít „parkovací pořádek“. Kdo dřív přijede, ten parkuje.
- Investované úsilí nemusí být v přímé úměře s výsledkem tohoto úsilí.
- Není od věci zkusit i pružnou pracovní dobu. Lidé obvykle mají svůj rozum a dokážou se dohodnout na souhře a časovém rozložení v práci.
- Pojmy jako nadřízený a podřízený je lépe nahradit pojmy koordinátor a kolega.
- Vždy po půl roce provádět zpětné hodnocení na své koordinátory. A své podstatě mohou zaměstnanci vyhodit své koordinátory, převážně díky tomuto hodnocení.
- Aplikace job rotation, tedy rotace pracovníků na odlišných pracovních pozicích.
- Zredukování dlouhých reportů pouze na jednostránkové, delší nikdo nečte.
- Zredukování zakládání do archivu, pouze důležité věci, zbytek vyhodit.
- Zredukování 12úrovňového managementu pouze na 3 s kruhovou strukturou.
- Na zasedáních rady mít k dispozici pár volných míst pro případy účasti zaměstnanců.
- Pokud chce být někdo povýšen, musí být nahraditelný, jinak na své pozici zůstane.
- Nechat lidi rozhodovat o tom, co se jich týká.
„Nedávno k nám přišla manželka jednoho zaměstnance. Ženu mátlo manželovo chování. Přestal křičet na děti a ptal se, co by chtěli dělat o víkendu. Už to nebyl mrzout. Tehdy jsme si uvědomili, že Semco se změnilo k lepšímu a on taky.“